Listy řád národa
17.7.2018, Svátek má Martina
Příspěvky a kontakt | Řád Strážců

listyradnaroda.cz

JAK IMIGRANTY PŘIJMEME, UŽ

se jich nezbavíme. Evropan, to je

JAK IMIGRANTY PŘIJMEME, UŽ

honosný název pro poddaného. Promlouvá tajemný muž, co shromáždil na internetu 200 tisíc lidí
 
Pokud v Česku uslyší člověk slovo či spojení s nějakým řádem, dost často zbystří. Bohužel dost často i proto, že to v něm vzbudí – možná jako ve všem nepoznaném, a tím pádem tajemném – řadu obav a spekulací. ParlamentníListy.cz vyzpovídaly Josefa Zicklera, jenž stojí v čele nově se rodícího politického uskupení a který slovo řád vsadil i do samotného jeho názvu. Svými názory dokázal na internetu oslovit již více než 200 tisíc lidí.
 
Pane Zicklere, vy jste postavil před časem politické hnutí, které ve svém názvu slovo "řád‘ nese. Proč právě Řád národa ? Co za ním mají lidé hledat a čekat ?
Musím začít u charakteristiky cesty našeho politického hnutí. Tou je konzervativní nacionalismus, kdy jedním ze základních atributů tohoto směru je vyžadování dodržování zákonů všemi a bez rozdílu. Striktním vymáháním zákonů na všech bez rozdílu tak vzniká jasný životní řád daného společenství osob. A pro každého z nás by měl být tímto společenstvím jeho národ. Slovo národní je umocněno dalšími atributy konzervativního nacionalismu: vlast, tradice, historie. Pokud někdo čekal, že název má přímou souvislost s Řádem strážců koruny a meče, tak ho musím zklamat. Tento subjekt je náboženskou strukturou, která s politickým hnutím má společné pouze základní priority, kterými jsou národ, rodina a práce.
 
A co tedy od vás mohou občané Česka očekávat ?
Obrovskou snahu změnit myšlení lidí v tom směru, abychom se konečně přestali bát a klanět druhým. Je nutný návrat ke klasickým rodinným hodnotám, kdy podpora skutečně funkční rodiny musí být tím nejdůležitějším cílem každého politického uskupení. Braňme pojem rodina před jeho pouhým populistickým zneužíváním. Chraňme naše rodiny před škodlivými vlivy praktik konzumní společnosti, které svou ideologií zisku a laciných požitků devastují základní hodnoty rodiny. Nastavme takový systém přístupu k práci, aby byl skutečně motivační, a ne jako dosud, systémem pobízejícím k zahálce dotované z peněz poctivých pracujících. Já vím, že vše, co jsem nyní řekl, zní nesmírně populisticky. Ale tyto a podobné myšlenky zničily předvolební kampaně a jejich protagonisté.
 
Na sociální síti máte již velký počet fanoušků, navíc poměrně aktivních. Jak jste prozradil, sázíte na konzervativní nacionalismus. Nebojíte se toho, že se lidé budou bát slova nacionální a spíše je to od vás odradí? Domníváte se, že toto označení dokážete vysvětlit tak, aby vás to záhy nezačalo ohrožovat ?
V naší zemi se skoro každý předseda politického subjektu bojí označení „nacionální“. Já osobně jsem neměl a nemám zábrany prohlásit o našem hnutí, že je politickým hnutím, které se ubírá cestou konzervativního nacionalismu. Musím ale přiznat, že odezva na moje prohlášení o politické cestě hnutí byla rychlá a celkem jednoznačná. Dozvěděl jsem se něco v tom smyslu, že předseda zřejmě ztratil pojem o čase, místě a společnosti, kde žije, popřípadě jsem začal být označován za hazardéra. Já si ovšem myslím, že prvním základním obranným mechanismem každého subjektu je nebát se říkat přímo, kdo je a co chce – tedy pravdu. I když následně ten, kdo ji vyslovil, je třeba považován za hazardéra. To je daň za to, že přece nejste ovcí tohoto systému. Přesto tuto reakci vůči sobě chápu, a to s ohledem na postoje ostatních představitelů politických subjektů k označení nacionální. Většina dostává osypky už při pouhé zmínce připomínající toto slovo, a ještě k tomu, nedej bože, ve spojitosti s jejich stranou. V tom případě se mění v absolutně nechápající tvory, kteří ani slovo nacionální neumějí vyslovit. Proto musíme křičet nahlas, že naší cestou jsou vlastenectví, rodina, tradice a striktní dodržování zákonů pro všechny bez rozdílu.
 
Jste opravdu přesvědčen o tom, že na naší politické scéně jste jediným politickým subjektem, který je nacionálního charakteru, anebo mají ostatní problém se k tomuto směru otevřeně přihlásit? Co například SPD Tomia Okamury ?
Někteří bojují proto islámu, my bojujeme proti ekonomickým imigrantům. Někteří vyzývají k zamezení zneužívání sociálních výhod cikány, my napadáme zneužívání sociálních výhod všemi. My o sobě prohlašujeme, že jsme konzervativní nacionalisté, ostatní tvrdí, že ne, a přesto používají rétoriku minimálně připomínající rétoriku liberálního nacionalismu a sociálního šovinismu. Toť vše, co vám k tomu mohu nyní říci. Vlastně musím zmínit přece jen ještě jednu důležitou věc. Ostatní už dostali hlasy voličů, tedy mají mandát býti moudrými. My ne. Zatím jsme pouze ti, kteří by chtěli, aby jim bylo jednou nasloucháno. Proto si každý musí udělat názor sám.
 
Můžete mi vysvětit, v čem je pro vás rozdíl mezi pojmem Islám tady nechceme a Nechceme tady ekonomické imigranty ?
Odpovím vám pouze na tu první část. Ta druhá je zřejmá. Máme zde postaven právní systém, který umožňuje při dodržení stanovených podmínek náboženskou svobodu. Nelze teď přijít a jen tak prohlásit, že zakazujeme islám v naší zemi, a přesto zůstáváme demokratickou společností. Ještě horší je varianta bojovat nebo zakazovat samotnou islámskou víru. Víra v něco transcendentního se nedá zakázat, ta je skutečně v člověku. Je ale povinností a nyní přímou odpovědností těch, které jsme si zvolili, aby za využití zákonných norem zabránili reálnému nebezpečí poškození práv vlastních občanů a devastaci našeho sociálního systému – a to vše pod pláštíkem pomoci potřebným. Je svatou povinností našich tradičních církví, aby zaktivizovaly svoji činnost směrem k veřejnosti, především k populaci, které chybí duchovní životní cesta, a aspoň na čas opustily sféru zájmů o majetek a podnikání. Jedinou reálnou cestou při dodržení všech norem a zvyklostí je bojovat proti špatné imigrační politice našich představitelů. Proti té se dá bojovat. A to i úspěšně.
 
Již v tuto chvíli zaznívají i prostřednictvím sociálních sítí ale jasné vize pro hnutí. Jasné ne zní směrem k povinným kvótám, k uprchlíkům – tedy k těm, které lze nazývat ekonomičtí uprchlíci či migranti. S dovolením se musím proto zeptat – jak byste to chtěli udělat – jakou cestu řešení navrhujete ?
Někdo kdysi řekl: Více pomůžeme potřebnému, když od nás dostane prut na chytání ryb, než když mu dáme každý den rybu. Pokud připustíme, že součástí našeho lidství je pomáhat, zde je otázka: Jak pomáhat ? Zcela vážně říkám: Nejhorší variantou je  nechat usídlit tyto údajně potřebné v naší zemi. Uvědomují si vůbec odpovědné osoby, že to, co činí, je závazek navždy ? Nebudeme zde přece hovořit o možnosti následného nuceného odsunu těchto příchozích, pokud další budoucí představitelé tohoto státu zjistí, že dnešní rozhodnutí je špatné. Máme zde problém navždy.
 
Nejspíše se počítá s tím, že v rámci integrace jim budeme dávat každý den tu rybu. Nebylo by lepší podarovat je prutem ? Ten prut pro nás představuje také investice, ale na jejich území. Tak, aby si mohli vyřešit své problémy ve svých domovech. Taková pomoc může mít podobu budování vzdělávacího systému, využití technologií v zemědělství, ve výrobě potravin, zajištění pitné vody apod. Popřípadě může jít i o vojenskou pomoc. Když jim dáme tento prut místo ryby každý den, podali jsme jim pomocnou ruku. Mám ovšem důvodnou obavu, že tady jde o něco jiného. Imigrace přece nemůže být řešením chudoby tří miliard lidí, kteří vydělají méně než dva dolary denně. Jejich problémy musíme vyřešit tam, kde žijí. Jinak jim nepomůžeme a ještě k tomu zničíme sociální systém vlastní země.
 
Nedávno o vás vyšel článek v Týdnu. Byl jste tam představen jako někdo téměř démonický, zmíněna byla i hrůzná tajemství, která údajně skrývají některé tajemné řády, o nichž fanoušci tajemna hltají informace někdy jakoby zbavení rozumu. Když se budeme držet nohama na zemi, je pravda, že zatím jste opravdu neznámou osobou – hlavně na poli politickém. Co o sobě můžete prozradit, aby lidé uvěřili, že jste z masa a kostí jako oni ?
Myslím, že jestli opravdu něco nejsem, tak démonický člověk. A to je poprvé, co to o sobě slyším. Spíše je mi vyčítáno osobní vystupování vůči okolí, a to kvůli nepřístupnosti k ostatním. Několikrát mi bylo bez okolků řečeno, že můžu být nekompromisním předákem jakéhokoli hnutí nebo politické strany, ale nikdy politikem konstruktivního zaměření. Ano, je pravda, že se vyhýbám takovým slovům, jako je kompromis. Slova diplomacie či ústupek ve svém slovníku vůbec nemám. Dále určitě nejsem salónním typem nebo lépe řečeno typem člověka, který si bere servítky či ohledy na to, jestli je někdo movitý nebo zastává nějakou významnou funkci. Vyrostl jsem na ulici, mnoho let jsem na ní pracoval. Na ulici mám opravdu své celoživotní přátele. Mnohem milejší mi je pejskař v maskáčích a potetovaný kluk z tělocvičny než „vystajlovaný“ fotbalista či rádoby celebrita na různých hvězdných párty. Možná že kdyby se všichni ti užasňáci občas dostali na ulici, tak by zjistili, že jsme tam všichni démoničtí.
 
Ostatně – když jsme se k takovémuto tématu trochu přiblížili a dotkli se ho – jak vnímáte teorie o snahách nastolit nový světový řád či konspirace o tom, že svět již dávno ovládají právě tajemné spolky a řády ?
Odpovím vám otázkou. Věříte tomu, že jsou vlastně dvě Evropské unie ? Jedna složená z původních zakladatelů tohoto společenství, která je tou částí řídící a prosperující, a druhá složená ze zemí následně přistoupivších a tvořící zónu levné pracovní síly a odbytu. Tu druhou je nutné neustále rozšiřovat, aby se rozrůstala odbytiště a ti skuteční vládci EU prosperovali. Někdo se může ozvat a říkat – a co dotační politika? Každý obchodník dobře ví, že část zisků se musí vrátit zpět do oběhu, aby obchod prosperoval. Při současném tempu vymazávání uvědomění si pojmů vlastní národ, vlast, tradice, odkazy historie, a to za pomoci podprahové reklamy konzumního ráje, vznikne do několika let poddaný typ zvaný hrdě Evropan. Ten bude určen k práci a odbytu. Nesmíme zapomenout na dogma zvané „Kříž a trůn“, tedy propojení nebo možná splynutí víry, evropské moci a kapitálu. A teď mi odpovězte vy. Je to skutečnost, nebo konspirativní úvaha ?
 
Bohužel to já osobně spolu s mnoha dalšími vnímáme minimálně jako možné velmi blízké riziko budoucího vývoje. Ale zpět k vám. Možná k té démoničnosti, kterou by kolem vás někdo rád vytvářel, může spadat třeba něco z vaší minulosti. Byl jste nějak úzce spojený s minulým režimem ? Pokud ano, jakou roli jste v něm hrál ?
Pokud budeme brát za spojení se státním režimem i státní službu, tak ano a dlouhých dvacet let. Jednou z hlavních etap mého života byla práce u SNB a později u Policie České republiky. Věřte, že s mojí povahou a nekonvenčním přístupem padni komu padni to byla jízda. První dopravní akce – zadržení TP služebního vozidla vedoucího tajemníka OV KSČ. A už jsem šel… A protože jsem měl vzdělání, tak na odbor hospodářské kriminality. Založení několika spisů na tehdejší regionální prominenty, a už jsem zase šel, a nyní na odbor násilné trestné činnosti. Zde jsem byl do roku 1992 a potom poslední dva roky jsem pracoval na odboru OTPS MV ČR (Odbor tělesné přípravy a sportu Ministerstva vnitra ČR – pozn. red.). Pro svůj nekonvenční přístup jsem nedosáhl na metu člena KSČ, ale byl jsem velice aktivním členem SSM a těsně před údajně revolučním rokem 1989 jsem byl přijat za kandidáta KSČ. To je můj vztah k minulému režimu, když jste se zeptala…
 
Teď čistě teoreticky – připusťme, že jste uspěli ve volbách. Jak byste se stavěl k případné zřejmě nutné politické symbióze s Andrejem Babišem ? To spojení mě napadá při pohledu na sociální sítě, kdy ne zrovna malý počet respondentů ho minimálně připouští. Dokonce je vaše hnutí v různých formách nazýváno na sociálních sítích jakousi Babišovou úderkou. Najít se dají i charakteristiky typu hesel: „Babiš zeshora, Zickler zespoda.“ Můžete do toho vnést trochu světla ?
To je hodně silná káva. Ten člověk je dnes nejoblíbenějším politikem této země a já jsem v této oblasti někdo, kdo nemá mandát ani od jednoho voliče takto se k věci vyjadřovat. Takže se omlouvám a berte to jen jako konspirační teorii. V nejbujnější fantazii si dovedu představit seskupení složené z Andreje Babiše na postu premiéra, ministra financí, který je klonem pana Babiše, na postu ministra práce a sociálních věcí moji maličkost a s dovolením můj klon pak na Ministerstvu vnitra. Pak věřím, že bychom si byli všichni rovni a nebylo by třeba integračních programů, zrušilo by se mnoho účelových sociálních dávek a vzhledem k perfektně propracovanému kontrolnímu systému oprávněnosti čerpání sociálních dávek by počet žádostí klesl o mnoho procent. Schodek rozpočtu by klesl na minimum, pan Babiš by byl úplně spokojený a můj syn by mi řekl: „Josef, dobrá práce.“ To se ale nikdy nestane, protože Andrej Babiš úplně spokojený nikdy nebude. A můj syn to taky neřekne, protože mě neoslovuje Josefe. Jinak je možné vše, protože já svůj povahový a zásadový klon mám.


Zpět